TJ KLIMKOVICE, z.s.

V uplynulém víkendu, od pátku 19. července do neděle 21. července, jsme se zúčastnili 42. ročníku Lázeňského poháru v Konstantinových Lázních. Pro všechny příznivce klimkovické kopané přinášíme report z tohoto tradičního turnaje.

Naši muži odcestovali do místa konání v pátek ze svinovského nádraží. Letos totiž kvůli špatnému stavu D1, byla zvolena logisticky snazší a nutno dodat, že i pohodlnější cesta vlakem. Téměř čtyř a půl hodinová cesta v SC Pendolino do Plzně, utekla poměrně rychle. Ve vlaku panovala dobrá nálada, o kterou se staral především Honza Gelnar, který pobavil také nejednoho cestujícího, a noví hráči se postupně blíže seznamovali s hráči stávajícími. V Plzni na naši výpravu už čekal autobus, který nás zavezl do Konstantinových Lázní, konkrétně kempu La Rocca, který se stal na dva dny naším útočištěm. Většina hráčů ihned začala skládat stany, zbytek výpravy se ubytoval v chatkách. Krátce po ubytování a průzkumu nejnutnějších míst v kempu, se výprava přesunula do sousedícího sportovního areálu, aby si obhlédla místo zítřejších bojů, pozdravila se se známými z jiných týmu a provedla první krátkou “taktickou poradu“. Na víc nezbylo moc času, protože druhý den jsme otevírali turnaj zahajovacím utkáním už v osm hodin.

I přes brzký čas se všichni hráči dostavili na sraz přesně a mohli se připravit na svého prvního soupeře TJ Velichovky. Přesto, že to byl náš první zápas a hrálo se brzy, hráči na soupeře vtrhli s vervou a první poločas doslova ovládli, když se dvakrát prosadil Marek Švábík, po jedné brance dali Anestis Ambros, Honza Vaněk a to ještě další velké šance zůstali nevyužity. Ve druhém poločase jsme nadále kontrolovali hru, kdy jsme soupeři nedovolili ani vystřelit. Naopak Marek Švábík, ve svém prvním zápase po přestupu z Pusté Polomi, dovršil hattrick a na konečných 6:0 uzavřel svou druhou brankou Anestis Ambros.

Prakticky hned po utkání, v deset hodin, nám pořadatelé turnaje zajistili oběd, a jelikož další utkání nás čekalo téměř za čtyři hodiny, většina hráčů se rozhodla prozkoumat něco málo z Konstantinových Lázní. Po slavnostním zahájení turnaje využili ještě někteří hráči možnosti zchladit nohy na koupališti v kempu a už jsme se chystali na další utkání, ve kterém nás čekal velmi těžký soupeř, FK Luhačovice. Luhačovice jsou tým, který ovládl poslední dva ročníky Lázeňského poháru a v loňské sezóně mu mj. těsně unikl postup do divize. Kdo z přítomných diváků utkání sledoval, určitě by neřekl, že mezi oběma týmy je rozdíl dvou soutěží. Od začátku jsme na soupeře nastoupili bez respektu, dobře kombinovali a vytvářeli si i zajímavé situace, které jsme bohužel nedotáhli do konce. Naopak Luhačovice se postupně dostávaly do hry, ukazovaly, že ve své soutěži nehrají nahoře náhodou a  skórovaly hned z první možnosti. Bohužel, nedokázali jsme si poradit s přímým kopem z pětadvaceti metrů a v následné skrumáži faulovali, z čehož byla penalta, kterou Luhačovice proměnily. Do konce poločasu se nic zajímavého už nestalo. Druhý poločas byl hrou na jednu bránu a to na tu luhačovickou. Téměř tři čtvrtiny druhého poločasu byly Luhačovice uzamčené na vlastní polovině a jen se bránili. Do dobrých příležitostí se dostali Ulman, dvakrát Vaněk a především Švábík, který sice luhačovického brankáře překonal, ale jeden z jeho spoluhráčů vykopl míč z brankové čáry. V závěru se i Luhačovice dostaly do dvou příležitostí, kdy mohly definitivně rozhodnout, ale v ani jednom případě netrefily bránu. A protože obstřel Borgosze skončil těsně vedle, ve druhém utkání jsme padli 1:0. Mírnou útěchou nám bylo uznání a chvála soupeře i diváků sledující utkání.

Poslední utkání ve skupině, proti domácím Konstantinovým Lázním, nás čekalo relativně zanedlouho a možná proto jsme působili v úvodu živějším dojmem, což korunoval vedoucí brankou Honza Vaněk. O chvíli později na něj navázal povedenou trefou další novic v našem dresu, Marek Kubes. Za pár minut se potvrdilo pravidlo, nedáš – dostaneš, když samostatný únik Viktora Ulmana zneškodnil domácí brankář a z protiútoku jsme inkasovali. Naštěstí dvougólový náskok nám vrátil krásnou trefou z přímého kopu opět Honza Vaněk a v závěru poločasu se ještě dvěma velmi dobrými zákroky musel blýsknout Vojta Sikora. Ve druhém poločase už byla na obou týmech vidět únava z dlouhého dne, a když po pěkné individuální akci završil hattrick Honza Vaněk, utkání už se pouze dohrávalo a skončilo 4:1 v náš prospěch. Protože Luhačovice v posledním utkání s Velichovkami překvapení nepřipustily a vyhrály 2:0, bylo jasné, že v neděli od jedenácti hodin budeme hrát o třetí místo. Poslední utkání dne, ve kterém Železnice překvapivě porazila Lázně Bělohrad 1:0, rozhodlo, že vítěz se probojoval do finále a nás čekaly Lázně Bělohrad.

Po náročném dni šli někteří členové výpravy doplnit energii spánkem, jiní šli naložit unavené tělo do chladné vody na koupaliště a našli se i tací, kteří si šli „střihnout“ tenisové utkání ve čtyřhře. Po večeři byl program jasný, posezení ve sportovním areálu, kde celý tým posiloval týmového ducha, do podrobností jistě netřeba zacházet J . 

Druhý den se tým sešel pro jistotu až v 10 dopoledne, nicméně všichni byli zodpovědně připraveni na zápas o třetí místo. V něm nás čekal ještě loni účastník královehradeckého krajského přeboru Lázně Bělohrad, který spolu s Luhačovicemi patří každoročně k favoritům turnaje. Úvod utkání jsme měli solidní, bohužel z mírného tlaku jsme branku nevstřelili. Poté se hrálo prakticky jen mezi šestnáctkami, kdy na obou týmech, šla vidět únava z předchozího dne. Po standardní situaci jsme prohrávali, naštěstí hned vzápětí zakončil povedený protiútok střelou k tyči, Viktor Ulman, pro kterého to byla také první trefa v našem dresu. Ve druhém poločase byl k vidění především boj, a to jak na hřišti, tak především hráčů s únavou. Jedinou velkou šanci měli naši hráči, za to byla obrovská, bohužel Jarda Bednář střílel, po centru ze strany, z bezprostřední blízkosti vedle. Utkání nerozhodla normální hrací doba a o vítězi musely rozhodnout penalty. Zatímco Bělohrad všechny proměnil, za nás ve třetí sérii neuspěl Honza Vaněk, kterého vychytal brankář a tak jsme skončili na čtvrtém místě, stejně jako minulý rok.

Ve finále zvítězili Luhačovice nad Železnicí hladce 2:0 a potřetí za sebou zvedli nad hlavu pohár pro vítěze. V individuálním ocenění se dostalo i nás, když nejlepším střelcem se se čtyřmi zásahy stal Honza Vaněk.

O půl druhé naši výpravu nabral autobus, který ji odvezl do Plzně na cestu domů. Na všech byla vidět patrná únava, kterou ještě umocnil přestup na hlavním nádraží v Praze, kdy si někteří ve sprintu na InterCity sáhli opravdu na dno. Po příjezdu do Ostravy se všichni členové výpravy rozloučili a znovu se sejdou k tréninku ve středu.

I přesto, že se ani letos nepovedlo dostat se na bednu, hodnocení musí být jen pozitivní. Naše hra se velmi líbila, což je dobrý signál, přesto, že je stále na čem hodně pracovat. Nikdo se nezranil, noví hráči se dobře začlenili do týmu, především Viki Ulman to vzal zodpovědně, a celkově byla z týmu cítit dobrá atmosféra a pohoda, kterou si snad ponese po celou sezónu.

Na organizační schůzce zástupců účastníků Lázeňského poháru byl stanoven harmonogram pořadatelství následujících let. V roce 2020 (přesně 18.-19.7.) ve Velichovkách, v roce 2021 v Železnici, v roce 2022 v Lázních Bělohrad, v roce 2023 v Luhačovicích, v roce 2024 ještě pořadatel není určen a v roce 2025 v Klimkovicích v rámci oslav 80 let organizované kopané v Klimkovicích.

Za TJ Klimkovice, Jan Woznica