Historie kopané v Klimkovicích
HISTORIE KOPANÉ V KLIMKOVICÍCH DO ROKU 1945
Počátky kopané v Klimkovicích se datují už ve dvacátých letech minulého století po 1. světové válce. Byl to v té době nejmasovější a nejpopulárnější sport. V Klimkovicích nebyla kopaná nijak organizována, protože tehdejší tělovýchovné organizace Sokol, DTJ a Orel nebyly tomuto sportu nakloněny. Provozovala se pouze v jednotách proletářské tělovýchovy (FDTJ, EPT), ale žádná z těchto TJ nebyla v Klimkovicích ustavena.
Úspěchy československé kopané ve světových soutěžích pronikly až na venkov do srdcí a mysli mládeže a žactva. Většina z nich obdivovala nejen národní mužstvo, ale i slavné klubové celky pražských „S“ (Sparta a Slavie). Jejich vzory byly ještě dnes uznávané pojmy v české kopané. Jsou to František Plánička, Káďa – Pešek, Oldřich Nejedlý, Puč, Ženíšek, Burgr, Bican a jiní. Ani v Klimkovicích tomu nebylo jinak. Malí i velcí si sestavovali družstva v okolí svého bydliště a využívali každé místo, které se jen trochu hodilo k sehrání zápasů. Zápasy nebyly časově omezené, protože se hrálo na dohodnutý součet gólů a důležitý nebyl ani rozhodčí. Počet hráčů byl úměrný prostorám (od 5 do 9 na družstvo). Hrálo se převážně bez bot s hadrovými míči. Branky si hráči pohotově sestavili z kamenů, cihel nebo z vlastního oblečení. Starší mládež už hrála s koupenými koženými míči v kopačkách, které si vyrobili ze starších bot. Další vybavení nebylo potřeba. Hrálo se na různých místech. Někdy se to podařilo na hřišti pro házenou místních TJ, pokud je odpůrci kopané nevyhnali. Na podzim se hrávalo na strništích a posečených loukách. Tady byla možnost hrát utkání jako na normálním hřišti. Každé družstvo mělo 11 hráčů, branky tvořily dvě tyče a místo břevna byl natažený motouz.
Postupem času získávala kopaná stále větší okruh zájemců a příznivců. Pronikala z měst na venkov, kde byly zakládány organizované sportovní a fotbalové kluby. V našem okolí to byl SK Slezák Svinov, DSV Bílovec a SK Polanka, který byl založen v roce 1932. Také v Klimkovicích byl v roce 1934 z iniciativy několika jedinců učiněn první pokus o ustavení „Sportovně společenského klubu“. Byl zvolen přípravný výbor, který vypracoval stanovy. Ty ovšem nebyly schváleny tehdejším nadřízeným okresním hejtmanstvím v Bílovci a činnost SSK nebyla povolena. Po tomto nezdařeném pokusu o založení SSK Klimkovice se kopaná v Klimkovicích ubírala stejnými cestami jako dosud. Na podzim téhož roku se například pořádala klimkovická liga kopané. Hrálo se na hřišti, které bylo vyhlédnuto pro SSK (na loukách pod „Vinohrady“, blízko bývalého klášterního lesíka) za účasti 6 družstev, která byla složena z hráčů bez rozdílu věku - Nádraží I. a II. dr., Kominická I. a II. dr., Nové domky a Josefovice. Vítězem se stalo družstvo Nádraží I. Některé z těchto kolektivů také často vyjížděly do okolních obcí. Např. Josefovice pořádaly podzimní turnaje na loukách u rozcestí hlavní silnice směrem na Bílovec a silnice na Jistebník. Vyspělejší hráči se stali posilami mužstva SK Polanka – Langer František, Vytřas Josef, Kovalčík Alois a jiní.
Tento stav trval až do obsazení Klimkovic německým fašistickým vojskem v říjnu 1938. Pro vyznavače kopané nastaly krušné časy. Kopaná byla zakazována a bývalá hřiště obsadily oddíly SA .Mládež posílali na práci do Říše (hitlerovské Německo). Přesto se využívaly všechny možnosti, aby klimkovická kopaná nezanikla. Hrávalo se tajně na bývalém hřišti DTJ (blízko kina Panorama), v zimě na zamrzlém rybníku na hrázi (v parku Petra Bezruče), na podzim na posečených loukách. Přes všechny tyto potíže a nedostatky s možnostmi trénování vyjížděly skupiny kolektivů do okolních vesnic – Poruba, Pustkovec, Plesná, Velká Polom, Krásné Pole, Zbyslavice, Studénka, Děhylov, Otice u Opavy, kde mohly kopanou provozovat. V zájmu dosahování nejlepších výsledků ze vzájemných měření sil se v Klimkovicích vytvořila dvě silná družstva. Hráli v nich i nejlepší hráči Polanky – Bajgarové Jos. a R., bratři Benešové, Matěj Jar., Prauzek Jar. a jiní. Zapojili se také někteří hráči ze Svinova – Buček, Šolc Oldřich a Vařeka Josef, kteří chodili do Klimkovic za děvčaty. Tak vznikl kolektiv, který pod technickým vedením rodáka z Kateřinek u Opavy Jožky Křižkovského dosahoval vynikajících výsledků po celou dobu okupace. Hrál za DSV Opava, DFC Praha i za SK Baťa Zlín. Kádr I. mužstva tvořili: Gelnar. M., šolc O. (Svinov), později Jaroň Rudolf jako brankáři, obránci Vařeka J. a Buček (Svinov), Vůjtek Alois, Canál (Polanka) a později Gelnar oldřich, Barvík Zdeněk, Teichman Josef, Prauzek Jar. (Polanka) a Vyležík Vladimír, útočníci Langer Josef, Kovalčík Alois, Křížkovský Josef, z Polanky Bajgar Josef, Matěj Jar., Dluhoš B., Beneš V. a ze Štítiny Stříž Květoslav. Tento kolektiv byl podle potřeb doplňován hráči II. mužstva (Tomášek M., Tomášek J., Vyležík Z., Teichman M., Kovalský F. a jiní).
Klimkovická kopaná podávala v podmínkách okupace velmi dobré výkony a většinu svých utkání vyhrávala. Na nejpopulárnějším turnaji v Porubě o pouti na Sv. Antonína se setkávala nejlepší mužstva – Poruba, Svinov, Krásné Pole a Klimkovice. Klimkovičtí hoši zde 2x zvítězili a 2x obsadili 2. místo. V Klimkovicích měla kopaná spoustu fandů. O tom svědčí jedna zajímavá skutečnost. Na turnaj v Porubě v r. 1943 bylo nutno předložit potvrzení o příslušnosti k „Hasičům“. Vydání tohoto potvrzení starostou Rottrem bylo podmíněno skládkou 4 vagónů dlažebních kostek. Tento úkol byl splněn jen přispěním obětavých fanoušků. Díkem fotbalistů bylo vítězství a získání „Poháru Dr. Blažeje“. Tento pohár byl potom se svolením starosty Rottra vystaven ve výloze Rackového cukrářství.
O výkonnosti I. mužstva Klimkovic svědčí také pozvání k sehrání dvou přátelských tréninkových zápasů v r. 1943 s ligovým SK Slezská Ostrava (Baník Ostrava). Naše mužstvo bylo sice poraženo, ale velmi těsnými výsledky. Protože předvedlo velmi dobrou kopanou, registrovala je Slezská jako své III. družstvo. Pod hlavičkou Slezské sehrály Klimkovice mnoho zápasů jako ligové předzápasy na Staré Střelnici.Vyjížděli i do okolí Ostravy k utkáním s protektorátními mužstvy SK úrovně krajského přeboru.
Přes špatné podmínky za okupace mohla kopaná v Klimkovicích dosahovat úspěchů jen obětavostí všech, kteří ji provozovali a měli ji rádi. Vždyť veškeré náklady si hradili ze svých prostředků. K zápasům se jezdilo do okolí na kolech nebo se chodilo pěšky. Sami si hradili zakoupení dresů (věnovali i své šatenky – přídělové lístky textilu), hráli ve vlastních kopačkách a přispívali na kupování míčů. Všichni hráči kolektivu klimkovických družstev hráli kopanou nejen pro své potěšení, ale i pro slávu české kopané. A proto se toto období okupace může počítat do světlých dnů kopané v Klimkovicích.
ČINNOST ORGANIZOVANÉ KOPANÉ V KLIMKOVICÍCH OD SVÉHO ZALOŽENÍ V ROCE 1945
V roce 1945 došlo v Klimkovicích k založení „Sportovního klubu“. V červenci 1945 se sešla ustavující schůze SK Klimkovice, na které byl zvolen hlavní výbor. V jeho čele stanul Vojtěch Tyl, národní správce Schobova velkostatku. Pak následovalo ustavení odboru házené, kopané a později stolního tenisu a ledního hokeje. Prvním vedoucím odboru kopané SK Klimkovice byl zvolen Goláb Josef, majitel fotoateliéru a jednatelem Lubojacký Josef ml.. Národní výbor Klimkovice pronajal odboru kopané pozemek ke zřízení hřiště. Byla to louka „Pod chmelníkem“ podél potoka Rakovec po pravé straně silnice na Vřesinu (místo pod bývalou kachní líhní Státního rybářství). Nebylo to sice ideální místo, ale po menších úpravách se hřiště stalo provozuschopné. Elán a počáteční nadšení vyrovnalo nedostatky tohoto hřiště. Nebylo zde sociální zařízení ani šatny. Hráči se převlékali pod širým nebem a jako umývárna sloužil blízký potok. Větší nedostatky hřiště se projevily po deštích. Hrací plocha se stávala neregulérní a při větších přívalech byla zatopena. Začátky založeného odboru byly velmi těžké. Chyběly finanční prostředky k zakoupení potřebného vybavení družstva, které ani nebylo na našem trhu k dostání. Proto se využívalo vše, co zůstalo z činnosti za okupace. Míče a chrániče byly zakoupeny z členských příspěvků a darů. Po zajištění registrace hráčů a přihlášce do soutěže dospělých „Slezské župy fotbalové“ v Ostravě, bylo mužstvo zařazeno do IV. třídy. S kádrem hráčů to již bylo horší. Mnozí narukovali k výkonu vojenské prezenční služby, jiní odešli do pohraničí. A hráči z jiných obcí, kteří dříve hrávali za Klimkovice, se vrátili do svých domovů. Mužstvo bylo proto doplněno mladými nezkušenými hráči a pilně se připravovalo na soutěž.
Zahájení soutěží bývalé SŽF ročníku 1945-46 bylo stanoveno na neděli 2. září 1945. Naše mužstvo mělo nastoupit v Polance proti místnímu SK. Vstup do historie organizované činnosti kopané v Klimkovicích ale skončil neslavně. Byly problémy s registrací hráčů. Protože družstvo SK Polanka nevyhovělo naší žádosti na přeložení utkání do náhradního termínu, odjelo do Polanky jen 7 hráčů. Po padnutí třetí branky do naší sítě, odstoupil jeden hráč pro zranění. Vzhledem k tomu, že pravidly povolený počet hráčů klesl na šest, rozhodčí utkání předčasně ukončil. Mužstvo SK Klimkovice bojovalo ve všech ročnících soutěží řízených bývalou SŽF se střídavými úspěchy. Nikdy se mu ale nepodařilo postoupit do vyšších výkonnostních tříd ať již z ostravských, hlučínských nebo jiných skupin. Pro potíže s dojížděním k zápasům z Opavy a Krnova do Klimkovic zanechali aktivní činnosti dva nejlepší hráči Křižkovský Josef a Kovalčík Alois. Mužstvo bylo stále doplňováno talentovanými hráči z dorostu a také k nám přestupovali hráči z okolních klubů. Výsledků a výkonnosti z let okupace se však již nepodařilo dosáhnout. Chyběla obětavost mladých hráčů a starší postupně zanechávali aktivní činnosti. Určitý negativní vliv měla také kvalita a umístění hřiště.
Zdálo se, že obrat k lepšímu nastane po sloučení tělesné výchovy a sportu v jednotnou organizaci s názvem „Sokol“. Toto sloučení se uskutečnilo v roce 1948. Také SK Klimkovice se svými odbory byl začleněn do TJ Sokol Klimkovice. Hřiště kopané bylo v roce 1949 přemístěno k sokolovně. V té době zde sice byly odpovídající sociální zařízení a šatny, ale hrací plocha měla rozměry na hranicích povolených pravidel kopané (50m x 80m). Dnešní podobu dostalo hřiště po mnoha úpravách a za značných finančních nákladů. Rovněž vztah tehdejšího vedení Sokola Klimkovice k fotbalistům nebyl příliš přátelský. První utkání na novém hřišti bylo mistrovské s mužstvem TJ JZD Bravantice a skončilo výsledkem 8 : 0 v náš prospěch.
V období padesátých let prodělávala mnoho změn také struktura soutěží kopané. Po zrušení fotbalových žup byla naše kopaná řízena komisemi kopané okresních výborů TVS a pak Sokola v Bílovci. V roce 1957 převzaly řízení soutěží sekce kopané KV ČSTV. I když v tomto období naše oddílová družstva nedosahovala vynikajících výsledků, byli někteří jedinci vybráni do širšího kádru reprezentantů bíloveckého okresu. Byli to Mojmír a Oldřich Gelnarové, Malucha Jaromír a Vyležík Milan jako dorostenec. Přes zlepšené podmínky (umístění hřiště, materiální vybavení a finanční podpora) se naší kopané nepodařilo dosáhnout lepších výsledků, které by zaručily postup do vyšších tříd, jako např. Bílovci, Studénce, Polance, Krásnému Poli a Vřesině.
V roce 1960 převzaly sekce kopané OV ČSTV podle nového územního rozdělení státu. Družstva našeho oddílu byla zařazena do soutěží okresu Nový Jičín. Zlepšením činnosti oddílu i lepšími výkony hráčů se konečně podařilo dorostencům i mužům v soutěžním ročníku 1963-64 ve svých třídách zvítězit a tak dosáhnout vysněného postupu do vyšších, výkonnostně lepších tříd - okresní přebor (II. třída). Nepřízní osudu, ale i slabšími výkony se mužstvo po tříletém působení v okresním přeboru s touto soutěží loučí a v soutěžním ročníku 1968-69 sestupuje do nižší třídy. Samotné soutěžení v okrese Nový Jičín bylo pro náš oddíl velice obtížné. Vyžadovalo velké finanční náklady i spotřebu volného času, protože naše družstva musela zajíždět ke svým soutěžním utkáním do vzdálených míst ( Frenštát p. R., Trojanovice, Straník, Hodslavice, Rybí). Proto byl po skončení soutěže v roce 1968 požádán OV ČSTV Nový Jičín o uvolnění našeho oddílu do okresu Ostrava. Naší žádosti bylo vyhověno. MěV ČSTV Ostrava naši přihlášku přijal a jeho sekce kopané nás zařadila do III. třídy jejich soutěží. Mužstvu i dorostencům se podařilo v nových podmínkách následující rok ve svých třídách zvítězit a vrátit se tak zpět do II. třídy. Tentokrát mezi nejlepší mužstva v okrese Ostrava, kde hráli se střídavými úspěchy. V tomto období se někteří členové výboru oddílu dali na dráhu rozhodčích kopané po vzoru bývalého divizního rozhodčího p. Kunce Miroslava. Byli to Bálek Josef, Juřina Jiří, Kempný Josef a Bálek oldřich. Všichni měli oprávnění řídit krajské soutěže v kopané a Bálek Josef jako nositel I. třídy i soutěže řízené ČFS v Praze.
Kopaná TJ Sokol Klimkovice od vzniku své organizované činnosti musela zdolávat množství potíží a krizových situací jak v hráčském, tak i ve funkcionářském kádru. Bylo to hlavně v počátečních letech a v obdobích, kdy se nám herně vůbec nedařilo. V některých případech hrozilo nebezpečí přerušení činnosti a rozpadnutí oddílu. Jen díky obětavosti několika jedinců však k tomu nikdy nedošlo. Také časté strukturální organizační změny v tělovýchovném hnutí, v soutěžích a některá jednání funkcionářů TJ nepřispívaly k popularitě a rozvoji kopané. Teprve po vzniku ČSTV byl dán směr vývoje kopané. Zvyšovala se náročnost na řízení oddílů, na intenzivní přípravu hráčů formou organizovaných tréninků, na potřebu školených trenérů, pomocných cvičitelů a kladení požadavků na ustavování mládežnických družstev. Tím se činnost našeho oddílu značně zlepšila. Velkou pomocí bylo zapojení nových obětavých funkcionářů – Juřina Jiří st., Gerlich Miroslav, Vyležík Milan, Homola Stanislav.
V roce 1974 byly navázány přátelské styky v Polské lidové republice se sportovním klubem GKS Laziska Gorne, s nímž jsme se setkávali další tři roky. V roce 1977 jsme na našem hřišti hostili mužstvo BSG Lokomotive Naunhof z NDR s výsledkem 4 : 0 v náš prospěch a ještě v tomtéž roce jsme se zúčastnili oslav 25. výročí založení tohoto německého mužstva. Zde jsme sehráli dvě utkání. Prví bylo proti BSG Lokomotive Naunhof , s nimiž jsme prohráli 1 : 3 a druhé bylo proti BSG Traktor Grossteinberg. Na jeho hřišti jsme uhráli remízu 1 : 1. V obou těchto zápasech v NDR podalo naše mužstvo málo vídaný výkon proti zdatným soupeřům. V Naunhofu jsme před 1000 diváky sice prohráli, ale přesto jsme zanechali velmi dobrý dojem a reprezentaci TJ ani městu jsme ostudu neudělali. Je škoda, že dobře započaté styky se zahraničními soupeři byly přerušeny pro nedostatek prostředků ke krytí nákladů i nepochopení některých hráčů. Velkou roli sehrál taky nedostatek ubytovacích prostor pro zahraniční hosty.
Historickým dnem pro fotbalisty Klimkovic se stala sobota 25. září 2004. V tento den se konal ve sportovním areálu u sokolovny „Den sportu města Klimkovic“. Hlavním bodem programu bylo předání nové travnaté plochy do užívání oddílu kopané. Vyvrcholilo tak asi roční snažení všech zainteresovaných lidí a firem, kteří neúnavně budovali dlouho plánované a toužebně očekávané travnaté hřiště. Když si vzpomeneme na blátivý terén na škvárovém hřišti a podíváme se na krásnou zelenou plochu, musí každý uznat, že byl odveden pořádný kus práce. Navíc se na svahu tyčí nová divácká tribuna a hřiště lemuje nové zábradlí a nové střídačky. Opravena byla také přístupová cesta a velké úpravy doznal i svah a okolí hřiště. Celé toto dílo, v hodnotě asi 3 miliónů korun, si vyžádalo také mnoho hodin obětavé práce brigádníků. V posledním měsíci denně odváděli poctivou práci a týden před slavnostním předání byli na hřišti skoro nepřetržitě. Byli to hlavně členové výboru TJ a muži oddílu kopané, stejně tak i dorostenci a dokonce i několik věrných diváků. Tento den byl po dohodě s MěÚ Klimkovice a Sokolem Klimkovice již dlouho připravován a stal se tradicí v našem městě. Za účasti velkého počtu diváků, pozvaných hostů, sponzorů, zastupitelů a zaměstnanců města přednesl starosta ing. Pavel Malík krátký proslov a pak předal předsedovi TJ pamětní klíč od hřiště a spolu slavnostně přestřihli pásku. Tím oficiální část skončila a na řadu přišel sport. Na plochu se svým vystoupením nastoupily cvičenky TJ Sokol. Následoval historicky první zápas na trávě mezi žáky Klimkovic a družebního města Mikolowa. V sokolovně probíhaly zápasy badmintonu a na přilehlém hřišti házené se připravovaly mistrovské zápasy v házené mužů a žáků. Hlavním bodem programu bylo exhibiční utkání „starších kluků“ oddílu kopané a družstva pana starosty složeného ze zastupitelů města, zaměstnanců města, sponzorů, hostů a také dvou žen. Zápas skončil symbolicky 3 : 3.
Jako první vyběhli v dubnu 2005 na nový trávník naši benjamínci, hráči minikopané. Nepodařilo se jim ale zvítězit nad stejně starými hráči Baníku „D“ a Vítkovic „D“. Až starší kluci dokázali vybojovat první soutěžní body na novém travnatém povrchu. Velký fotbalový svátek prožili naši fotbalisté a diváci v sobotu 25. 6. 2005. V rámci 2. ročníku „Dne sportu“ sehráli naši fotbalisté přátelské utkání se sportovními hvězdami. Přijela celá řada známých reprezentantů. Hokojové mistry světa prezentovali Pavel Kubina a Václav Varaďa, které doplnil i Filip Kuba, Marek Malík a Jan Peterek. Mezi dalšími byli hokejový útočník Vladimír Vůjtek, kapitán fotbalové reprezentace Tomáš Galásek, fotbalový útočník německého Monchengladbachu Václav Svěrkoš, útočník Baníku Ostrava Petr Samec a další. Spokojeny byly i naše děti, protože pro ně byla připravena autogramiáda všech těchto osobností.
Tento úžasný fotbalový rok 2005 v historii Klimkovické kopané byl krom postupu mužstva mužů do Krajských soutěží, završen i pořádáním Lázeňského poháru v kopané, poprvé v Klimkovicích. A aby toho nebylo málo, tak domácí mužstvo hrající v euforii a hnáno domácími diváky tento ročník Lázeňského poháru vyhrálo, když ve finále po strhujícím závěru, kdy ještě pět minut před koncem prohrávalo 2:0, nakonec porazilo soupeře FK Luhačovice v penaltovém rozstřelu.
Dalším významným mezníkem v historii Klimkovické kopané by se proto mohl stát také rok 2015, kdy podruhé v historii hostíme v Klimkovicích v termínu 25.-26. července 2015 Lázeňský pohár. A také se po dlouhých letech za podpory města Klimkovice započala rekonstrukce stařičké sokolovny, kde mají naši fotbalisté své zázemí. Proto doufáme, že rok 2015 bude opět tučným písmem zapsán do historie Klimkovické kopané.
Tímto stručným výtahem práce a činnosti oddílu kopané jsme chtěli čtenáře seznámit s jeho počátky a s vývojem k dnešním dnům, aby si mohli učinit představu o mravenčí píli, obětavosti a lásce ke kopané všech těch, kteří jej budovali a měli ho rádi.
