TJ KLIMKOVICE, z.s.

Zdroj: Moravskoslezský Deník, David Hekele, pondělí 21.11.2016

Klimkovice – Bojů o záchranu měl dost, rozhodl se tak vrátit do mateřského klubu a po čase si užívat pocity vítězství. Útočník Jan Švábík před sezonou opustil Polanku a krajský přebor, aby pomohl Klimkovicím v druhé nejnižší soutěži. „Jen je škoda, že jsem se hned na začátku zranil. Chyběl jsem deset týdnů, což ještě cítím,“ přiznává střelec pěti podzimních branek. „Vzhledem k okolnostem to není špatné,“ dodává Švábík, který v závěrečném utkání vsítil Hošťálkovicím hattrick (5:1).

Celý podzim městskému přeboru jasně kralujete, takže jste ho zakončili stylově, nemyslíte?
Myslím, že jsme celý zápas kontrolovali hru, byli jsme lepší, máme zasloužené a důležité tři body. Díky nim jsme odskočili Rychvaldu na deset bodů, takže máme do jara slušný náskok. To je pro nás velmi pozitivní. Myslím, že nás to povzbudí a vše dotáhneme do finále – do 1.B třídy.

Povzbuzením pro vás osobně musí být vstřelený hattrick, že?
Rozhodně to je super pro každého útočníka. V mém případě je to dobré i proto, že jsem tři góly v jednom zápase dlouho nedal.

Zvlášť po zranění kolene, které jste prodělal…
Bohužel, moc jsem toho na podzim neodehrál. S Hošťálkovicemi šlo teprve asi o čtvrté utkání. Ve výsledku jsem dal pět branek, což není zlé, ale zároveň si uvědomuji, že jich mohlo být víc. Přednější ale je, že jsem se stačil poměrně rychle vrátit a stihnout závěr první poloviny ročníku.

Jaké máte pocity z probíhající sezony, před jejímž začátkem jste se rozhodl jít ve fotbalové hierarchii o rovné tři soutěže níž?
Ono se to těžko srovnává, protože rozdíl mezi krajským a městským přeborem je samozřejmě značný. Hlavně v kondici a také fotbalovém myšlení. Člověk si musí zvykat na jiný styl fotbalu, není to tak jednoduché, jak si mnozí myslí. Ale jsem rád, že fotbal v Klimkovicích žije, chodí zde lidé a fanoušci. Hlavně mě fotbal baví a užívám si ho.

Byl to důvod, proč jste s Janem Woznicou zvolili odchod z Polanky?
Řekli jme si, že hrajeme každý rok v Polance o záchranu, moc nás to nebavilo, radost z fotbalu se úplně vytratila. Navíc v Klimkovicích jsem místní, bydlím kousek od hřiště, a Honza má k obci vztah. Proto jsme se rozhodli vrátit domů a bavit se fotbalem. Zároveň bylo lákavé to tady zase vytáhnout do vyšších soutěží.

Jan Woznica hrál v Polance na pozici obránce, ale teď je s deseti brankami nejlepší střelec týmu. Co na to říkáte?
To je jen dobře. Je vidět, že Honza je zkušený hráč, vždyť hrál ve Vítkovicích druhou ligu, takže to se musí někde projevit. Myslím, že do doby, než se zranil, tak potvrzoval roli tahouna. Snad se dá dohromady, na jaře přidá další góly a ukáže, že je motorem týmu.

V městském přeboru se musíte kromě jiné hry srovnat i s nezvyklými pravidly. Třeba hokejovým střídáním…
To se mi moc nelíbí a považuji to za velké mínus soutěže. Kdybych to měl přiblížit, tak často se mi stává, že ve dvacáté minutě se vystřídá stoper, jde tam čerstvý a já musím zase uběhat toho nového. Tak se to pořád točí, a je strašně náročné se s tím vyrovnat. I proto je pro nás motivací odejít z městského přeboru, jak nejrychleji to půjde, a dostat se někam, kde to má smysl, protože v tomhle pravidlu nic přínosného nevidím.

Zmínil jste fanoušky. Ačkoli jste ve čtvrtek hráli ve velmi chladném počasí, našlo si do Klimkovic cestu takřka sto diváků. Mimochodem velmi často vaše zápasy navštěvuje bývalý trenér hokejové reprezentace Vladimír Vůjtek starší.
Je pravda, že lidé tady na fotbal chodí, a moc si toho ceníme. Nevím, jestli se pan Vůjtek byl podívat i proti Hošťálkovicím, já jej neviděl. Přece jen jsem se soustředil na zápas. Nicméně vím, že na nás chodí. Je to osobnost nejen v Klimkovicích, všichni ho znají, je to super člověk a je jen dobře, že se na fotbal přijde podívat. Věřím, že mu dělá radost, když vyhráváme.

Sezonu máte skvěle rozjetou, ale stále ještě není hotovo. Co bude třeba, abyste po Novém roce dotáhli své tažení do úspěšného konce?
Víme, že zdaleka nemáme vyhráno. Nesmíme usnout na vavřínech, jak se říká. Věřím, že příprava bude tvrdá, ale pomůže nám, abychom byla na jaře alespoň v takové formě, v jaké jsme úspěšně odehráli podzim. Na něj budeme chtít ve druhé polovině sezony navázat.